Úvod

Tento Bend.3 Buňky Tato buněčná linie — známá také pod synonymy bEND.3, b.End3, bEnd3, BEND-3, BEND3 a „brain-derived Endothelial cells.3“ — je transformovaná linie mikrovaskulárních endoteliálních buněk z myšího mozku, která se stala jedním z nejčastěji používaných in vitro nástrojů v neurovaskulární biologii. Tato linie byla vytvořena z tkáně myšího mozkového endoteliomu po transformaci antigenem Middle T polyomaviru, což je úprava, která jí propůjčuje stabilní a neomezenou schopnost proliferace při zachování klíčových endoteliálních charakteristik. Od své charakterizace na počátku 90. let 20. století slouží bEnd.3 jako dostupný a reprodukovatelný model pro studium hematoencefalické bariéry (BBB), cerebrální ischémie, cévní mozkové příhody, reperfuzního poškození, angiogeneze a obecněji biologie endoteliálních buněk. Díky jeho užitečnosti při modelování narušení BBB v souvislosti s ischemickou cévní mozkovou příhodou, Alzheimerovou chorobou a traumatickým poraněním mozku se stal široce používaným nástrojem jak v základním, tak v translačním neurovědeckém výzkumu.

Hlavní body

• bEnd.3 je transformovaná linie mikrovaskulárních endoteliálních buněk myšího mozku, odvozená z mozkové tkáně myši balbu/c a transformovaná antigenem „middle T“ polyomaviru (číslo přístupu v databázi Cellosaurus: CVCL_0170).
• Je široce využíván jako in vitro model hematoencefalické bariéry pro studium ischemické cévní mozkové příhody, reperfuzního poškození, Alzheimerovy choroby a neurozánětu.
• Tyto buňky exprimují klíčové markery spojené s hematoencefalickou bariérou (BBB), včetně proteinů těsných spojů – claudinu-5, okludinu a ZO-1 – a dále eNOS a PECAM-1.
• Buňky bEnd.3 exprimují markery lymfatického endotelu, jako jsou LYVE-1 a VEGFR-3, což rozšiřuje jejich význam pro výzkum vaskulární biologie.
• Tato buněčná linie má dobu zdvojnásobení 26–30 hodin, díky čemuž je vhodná pro experimentální práci ve velkém měřítku.
• Těsnost bariéry je omezená: maximálního transendoteliálního elektrického odporu přibližně 130 Ω·cm² bylo dosaženo pouze v astrogliální kokultuře a tato linie nedokáže dobře rozlišit mezi markery paracelulární a transcelulární permeability.
• Bylo prokázáno, že buňky bEnd.3 podporují udržení lidských pluripotentních kmenových buněk v roli podpůrných buněk, čímž rozšiřují jejich využití v biologii kmenových buněk.

Co je to bEnd.3?

bEnd.3 byl získán z mozkové tkáně 6týdenní myši kmene BALB/c neurčeného pohlaví (přírůst Cellosaurus CVCL_0170). Původní endoteliomové buňky byly vytvořeny transformací myších endoteliálních buněk antigenem středního T (mT) polyomaviru. Průlomová studie z roku 1990, kterou provedli Montesano, Pepper a jejich kolegové, prokázala, že endoteliomové buňky exprimující mT vykazují výrazně zvýšenou proteolytickou aktivitu — zejména zvýšenou produkci aktivátoru plasminogenu typu urokinázy spolu se sníženou produkcí inhibitoru aktivátoru plasminogenu — a tvoří velké cystické struktury podobné hemangiomům uvnitř fibrinových gelů, což vysvětluje, jak tento onkogen zásadně narušuje normální vývoj cév [1]. Tento mechanistický základ pomohl definovat transformovaný fenotyp, na němž spočívá biologické chování a užitečnost bEnd.3 v experimentálních podmínkách.

Následná charakterizační práce podrobně popsala morfologický a molekulární profil této buněčné linie. Omidi a jeho spolupracovníci uvedli, že buňky bEnd.3 vykazují v kultuře charakteristickou vřetenovitou dlaždicovou morfologii a exprimují proteiny spojené s vezikuly, včetně klatrinu, kaveolinu-1, flotilinu a dynaminu II, což odpovídá aktivnímu mechanismu vezikulárního transportu. [2]. Stejná studie potvrdila přítomnost transkriptů pro prvky těsných spojů ZO-1, JAM, okludin, klaudin-1 a klaudin-5, stejně jako funkční příjem glukózy zprostředkovaný GLUT-1 a eflux zprostředkovaný P-glykoproteinem. V kokultuře s astrogliovými buňkami C6 dosáhly monovrstvy maximálního transendoteliálního elektrického odporu přibližně 130 Ω·cm², ačkoli autoři rovněž zjistili, že buňky významně nerozlišovaly mezi paracelulárními a transcelulárními sondami permeability. Yuen a jeho kolegové později uvedli, že buňky bEnd.3 také exprimují lymfatické endoteliální markery LYVE-1 a VEGFR-3, stejně jako markery progenitorů Sca-1 a CD133, a při stimulaci TNF-alfa tvoří trubičky kapilárního typu — tento objev rozšířil biologický význam této buněčné linie nad rámec klasického výzkumu krevních cév [3].

Výhody bEnd.3

Jednou z nejvýznamnějších výhod linie bEnd.3 je její dostupnost a praktická reprodukovatelnost. Na rozdíl od primárních mikrovaskulárních endoteliálních buněk mozku, které vyžadují náročné izolační postupy a vykazují omezenou schopnost pasážování, je bEnd.3 imortalizovaná linie, kterou lze spolehlivě kultivovat v různých laboratořích. Díky době zdvojnásobení 26–30 hodin jsou tyto buňky velmi vhodné pro experimenty vyžadující velké množství jednotných buněk. Díky stabilní expresi endoteliálních markerů – včetně proteinů těsných spojů claudin-5, occludin, a ZO-1, stejně jako eNOS a PECAM-1 – z nich činí praktickou náhradu za mikrovaskulární endotel mozku v široké škále experimentálních podmínek, za předpokladu, že budou zohledněna níže uvedená upozornění týkající se bariérové funkce.

Všestrannost linie bEnd.3 se rozprostírá napříč mnoha výzkumnými obory. Tato linie byla využita ve studiích k modelování narušení hematoencefalické bariéry (BBB) během ischemické cévní mozkové příhody a reperfuzního poškození, ke zkoumání neurozánětu vyvolaného adhezivními molekulami, k profilování exprese angiogenních genů a k prozkoumání mezibuněčné komunikace zprostředkované konnexiny. Joubin a jeho kolegové navíc prokázali, že buňky bEnd.3 dokážou udržovat lidské pluripotentní kmenové buňky v nediferencovaném stavu a fungovat jako podpůrné buňky, které lze geneticky modifikovat – což je schopnost, kterou nelze snadno napodobit u krátkodobých primárních kultur. [4]. Tato široká škála použití svědčí o užitečnosti této buněčné linie v oblastech neurovědy, vaskulární biologie, farmakologie a výzkumu kmenových buněk.

Omezení programu bEnd.3

Navzdory svému širokému využití vykazuje bEnd.3 při použití jako model hematoencefalické bariéry (BBB) významná omezení. Omidi a jeho kolegové naměřili maximální transendoteliální elektrický odpor pouze asi 130 Ω·cm², přičemž k dosažení této hodnoty byla nutná společná kultivace s astrocyty C6; ještě závažnější však je, že monovrstvy vykazovaly jen malou schopnost rozlišovat mezi transcelulárními a paracelulárními sondami, přičemž koeficienty permeability pro propranolol a sacharózu se lišily pouze nepatrně [2]. Autoři dospěli k závěru, že tento systém není vhodný pro hodnocení transendoteliální permeability, avšak zůstává cenným nástrojem pro studium transportních mechanismů hematoencefalické bariéry. Údaje o permeabilitě získané v tomto systému by proto měly být interpretovány s opatrností a pokud možno doplněny o systémy společné kultivace nebo ověřeny in vivo.

Další slabinou je samotná struktura těsných spojů. Song a Pachter porovnali buňky bEnd.3 s čerstvě purifikovanými primárními mikrovaskulárními endoteliálními buňkami myšího mozku a zjistili, že zatímco primární buňky koncentrovaly claudin-5, okludin a ZO-1 podél mezibuněčných hranic a oddělovaly okludin a ZO-1 od detergentům odolné cytoskeletální kostry, buňky bEnd.3 vykazovaly difúzní cytoplazmatickou lokalizaci okludinu a ZO-1 a tyto proteiny zadržovaly převážně v rozpustné frakci [5]. Exprese proteinu těsných spojů v genu bEnd.3 tedy sama o sobě neznamená správnou tvorbu spojů.

Změněná povaha bEnd.3, vyplývající z exprese onkogenu mT, může rovněž vést ke vzniku fenotypových artefaktů, které se v normálním mozkovém endotelu nevyskytují. Zvýšená proteolytická aktivita – charakteristický rys endoteliomových buněk exprimujících mT [1] — a exprese lymfatických markerů, jako jsou LYVE-1 a VEGFR-3, naznačuje, že tato buněčná linie plně neodráží vlastnosti normálního cévního endotelu [3]. Navíc není u této buněčné linie uvedeno pohlaví dárce, což omezuje použitelnost získaných poznatků pro výzkumné otázky rozčleněné podle pohlaví. Tyto skutečnosti sice nesnižují hodnotu této buněčné linie, ale zdůrazňují, jak důležité je porozumět jejímu specifickému biologickému kontextu.

Zobrazit kompletní specifikace a objednat

Aplikace

Modelování hematoencefalické bariéry a ischemická cévní mozková příhoda

Nejvýznamnější aplikací bEnd.3 je použití jako in vitro modelu hematoencefalické bariéry za ischemických a postischemických podmínek. Koto a jeho spolupracovníci prokázali, že hypoxie (1 % O₂) mění lokalizaci a hladinu proteinu claudin-5 v monovrstvách bEnd.3, což způsobuje měřitelný pokles transendoteliálního elektrického odporu, a potvrdili odpovídající ztrátu claudin-5 v mikrovaskulárním endotelu sítnice in vivo [6]. Tím byla prokázána mechanistická souvislost mezi remodelací těsných spojení a narušením bariéry během neurální hypoxie a buněčná linie bEnd.3 se stala vhodným systémem pro studium molekulárních procesů, které vedou k selhání hematoencefalické bariéry při cévní mozkové příhodě.

Často citovaná studie Kima a spolupracovníků využila tuto buněčnou linii jako in vitro model hematoencefalické bariéry (BBB) vystavený deprivaci kyslíku a glukózy (OGD) za účelem simulace ischémie. Osmnáct hodin OGD vyvolalo buněčnou dysfunkci, zvýšenou propustnost, degradaci okludinu a aktivaci autofagických drah, přičemž degradovaný okludin se kolokalizoval s ischemickými autofagosomy; jak ztráta okludinu, tak změna propustnosti byly výrazně potlačeny inhibitorem autofagie 3-methyladeninem. Stejné molekulární změny a jejich zvrácení pomocí 3-methyladeninu byly následně reprodukovány v mozkových kapilárách potkanů, u nichž byla provedena okluzí střední mozkové tepny [7]. Tato práce vytvořila mechanistický rámec spojující autofagický tok se ztrátou proteinů těsných spojů a poskytla důležité translační poznatky o patologii cévní mozkové příhody.

Doplňkový výzkum prokázal, že agmatin tlumí expresi matrixových metaloproteináz-2 a -9 v mozkových endoteliálních buňkách — včetně bEnd.3 — vystavených poškození způsobenému OGD a reperfuzí, přičemž downregulace MMP-9 probíhala souběžně s upregulací eNOS a zachovaným uvolňováním oxidu dusnatého, což představuje potenciální neuroprotektivní mechanismus relevantní pro poškození mozku a reperfuzní poškození [8]. Studie apoptózy zprostředkované Ang II dále ukázaly, že hyperosid chrání buňky bEnd.3 a zachovává integritu monovrstvy hematoencefalické bariéry (BBB) in vitro, přičemž působí na JAM-A, claudin-5, ZO-1, caveolin-1 a Mfsd2a, což naznačuje terapeutické možnosti pro cerebrovaskulární ochranu [9]. Výzkum nadměrné exprese circLphn3 v buňkách bEnd.3 rovněž zdůraznil roli nekódující RNA při udržování exprese proteinů těsných spojů — včetně ZO-1, ZO-2 a okludinu – po traumatickém poranění mozku, přičemž circLphn3 působí jako molekulární houba pro miR-185-5p [10].

Neurozánět, endoteliální toxikologie a Alzheimerova choroba

Buňky bEnd.3 se hojně používají ke studiu zánětlivé signalizace v cerebrovaskulárním endotelu. Jeong a spolupracovníci prokázali, že kadmium — všudypřítomný těžký kov, který se hromadí mimo hematoencefalickou bariéru (BBB) — stimulovalo expresi ICAM-1 v buňkách bEnd.3 prostřednictvím aktivace NF-κB vyvolané tyrosinovou fosforylací IκBα, nikoli jeho degradací, čímž poskytli mechanistický základ pro kadmiem indukovanou cerebrovaskulární toxicitu [11]. Podobně Zhang a spolupracovníci uvedli, že C-reaktivní protein v koncentracích 1–75 mg/l zvyšoval expresi ICAM-1 a VCAM-1 a únik LDH v buňkách bEnd.3, což naznačuje přímou úlohu tohoto proteinu akutní fáze při poškození hematoencefalické bariéry během ischemické cévní mozkové příhody [12].

V této buněčné linii byla také zkoumána toxicita endotelu vyvolaná pesticidy. Jung a spolupracovníci prokázali, že N-nitrosokarbofuran, nitroso metabolit karbamátového pesticidu karbofuranu, indukoval apoptózu v buňkách bEnd.3 prostřednictvím signálních drah MAP kinázy, přičemž v buněčné smrti hrála dominantní roli dráha ERK [13]. Cytotoxicitu vyvolanou lysofosfatidylcholinem v buňkách bEnd.3 zkoumali Tsai a jeho spolupracovníci, kteří vysledovali buněčnou smrt až k přetížení cytosolu vápníkem, ztrátě membránového potenciálu mitochondrií, aktivaci p38 a aktivaci kaspázy-3 — zejména bez tvorby reaktivních forem kyslíku — a identifikovali heparin jako ochrannou látku působící v návaznosti na p38 [14]. Novější práce týkající se léčby florfenikolem dokumentovaly remodelaci F-aktinu zprostředkovanou ROCK/cofilinem, která přispívá ke snížené proliferaci a migraci v endoteliálních buňkách bEnd.3 [15].

V oblasti výzkumu Alzheimerovy choroby slouží buňky bEnd.3 jako model pro narušení hematoencefalické bariéry zprostředkované amyloidním beta peptidem. Chan a jeho kolegové ukázali, že změny autofagie v buňkách bEnd.3 vyvolané oligomery Aβ byly blokovány malou interferující RNA RAGE, čímž propojili signalizaci RAGE prostřednictvím osy CaMKKβ/AMPK/mTOR s autofagii závislým poškozením proteinů tvořících kostru těsných spojů – ZO-1, okludinu a klaudinu-5 [16]. Samostatně bylo prokázáno, že polyfenol ze semen liči chrání integritu hematoencefalické bariéry tím, že v buňkách bEnd.3 inhibuje aktivaci inflamasomu NLRP3 indukovanou Aβ(25–35) prostřednictvím autofagické dráhy zprostředkované AMPK/mTOR/ULK1; tyto výsledky byly potvrzeny u transgenních myší APP/PS1 — studie, která přispěla k lepšímu pochopení vzájemné interakce mezi autofagií a inflamasomem na neurovaskulárním rozhraní [17]. Fotobiomodulace byla zkoumána ve stejném kontextu: Ma a jeho kolegové použili buňky bEnd.3 stimulované LPS spolu s myšími APP/PS1, aby prokázali, že léčba v blízké infračervené oblasti zlepšuje mitochondriální energetický metabolismus, zvyšuje expresi okcludinu, claudinu-5 a ZO-1 a chrání integritu bariéry způsobem závislým na AMPK [18].

Angiogeneze a vaskulární signalizace

bEnd.3 se ukázal jako velmi přínosný ve studiích angiogenní signalizace. Yue a spolupracovníci použili cDNA mikročip k profilování exprese angiogenních genů v buňkách bEnd.3 ošetřených bazickým fibroblastovým růstovým faktorem (bFGF), čímž identifikovali zvýšenou expresi proangiogenních genů, včetně ADAMTS1, MMP-9, angiopoietin-1, PDGF-B a G-CSF, sníženou expresi antiangiogenních genů, jako jsou TIMP-2 a TSP-3, a indukci cyklooxygenázy-2 (COX-2) jak na úrovni mRNA, tak na úrovni proteinů [19]. Tento vysoce výkonný přístup potvrdil, že bEnd.3 představuje vhodnou platformu pro profilování angiogeneze v genomovém měřítku.

Pomocí buněk bEnd.3 byly také zmapovány angiogenní reakce vyvolané hypoxií. Zhu a spolupracovníci prokázali, že hypoxie zvyšuje expresi mRNA a proteinu endoglinu (CD105) v buňkách bEnd.3 prostřednictvím aktivace p38 MAPK, přičemž inhibitory této signální dráhy – a dominantně negativní MKK3 – potlačují indukci endoglinu [20]. Vzhledem k tomu, že endoglin je mutován u dědičné hemoragické telangiektázie a je upregulován během aktivní angiogeneze, tyto nálezy spojily hypoxii-citlivou MAPK signální dráhu s patologickou vaskulární přestavbou. Li a jeho spolupracovníci dále ukázali, že hypoxie upreguluje aktivitu CD73 (ekto-5'-nukleotidázy), mRNA a proteinu v buňkách bEnd.3 časově závislým způsobem, zatímco reoxygenace tuto indukci zpočátku zvrátila, než hladina CD73 při prodloužené reoxygenaci opět vzrostla — což naznačuje, že tvorba adenosinu představuje neuroprotektivní mechanismus během ischémie-reperfúze [21].

Signalizace angiopoetinu byla důkladně studována s využitím buněk bEnd.3 jako modelového systému. Shi a spolupracovníci vytvořili bezsérumový model apoptózy v buňkách bEnd.3 a prokázali, že angiopoietin-1 inhibuje apoptózu mikrovaskulárních endoteliálních buněk prostřednictvím mechanismu zahrnujícího snížení exprese Bax, zvýšení exprese Bcl-2 a snížené uvolňování cytochromu C z mitochondrií do cytoplazmy [22]. Perry a jeho kolegové rozšířili biologii angiopoetinu na výzkum hemangiomů, přičemž prokázali konstitutivní aktivaci receptoru Tie-2 u lidského hemangiomu v kojeneckém věku a použili buňky bEnd.3 jako myší modelový systém hemangiomu, v němž farmakologická inhibice produkce angiopoetinu-2 téměř zcela zastavila růst nádoru in vivo [23].

eNOS, konnexiny a endoteliální funkce

Biologie endoteliální syntázy oxidu dusnatého (eNOS) byla v buňkách bEnd.3 charakterizována s velkou přesností. Govers a jeho spolupracovníci pomocí imunofluorescenční mikroskopie prokázali, že lokalizace eNOS na plazmatické membráně zásadně závisí na mezibuněčném kontaktu, přičemž dochází k silnému obohacení v místech mezibuněčných kontaktů, které se podobá distribučnímu vzoru PECAM-1 spíše než VE-kadherinu nebo plakoglobinu, a aktivita eNOS je vyšší v konfluentních než v subkonfluentních monovrstvách, a to i přes nezměněnou expresi [24]. Toto prostorové propojení mezi lokalizací eNOS a její aktivitou zdůraznilo význam buněk bEnd.3 jako modelu, v němž lze smysluplně zkoumat fyziologický kontext konfluentního endotelu.

Bevers a spolupracovníci zkoumali odpojení eNOS v buňkách bEnd.3, které exprimují eNOS v množství o více než dva řády vyšší než srovnávací endoteliální linie, přičemž postrádají iNOS a nNOS. Zjistili, že suplementace tetrahydrobiopterinem (BH4) zvýšila produkci NO a snížila tvorbu reaktivních forem kyslíku (ROS), zatímco přidání dalšího L-argininu zvýšilo VEGF-indukované ROS ještě více — což naznačuje, že odpojení v tomto kontextu způsobuje relativní nedostatek BH4, nikoli dostupnost argininu [25]. Tento výsledek má přímý význam pro vaskulární komplikace stavů, jako je hypertenze a ateroskleróza, kde může trvalá nadměrná exprese eNOS paradoxně podporovat oxidační stres.

Komunikace prostřednictvím mezerových spojů zprostředkovaná konnexiny byla také zkoumána v buňkách bEnd.3. Kwak a jeho kolegové porovnávali expresi konnexinů a propojení mezi buňkami před a po mechanickém poranění monovrstev buněk bEnd.3 a pozorovali poraněním indukovanou zvýšenou expresi Cx43 a sníženou expresi Cx37 v místě poranění, přičemž Cx40 zůstal neovlivněn [26]. Stabilní transfekce dominantně negativními inhibitory konnexinů prodloužila dobu potřebnou k úplnému uzavření rány přibližně o 50 %, aniž by došlo ke změně proliferace, migrace jednotlivých buněk nebo proteolytické aktivity, čímž byla prokázána specifická role komunikace prostřednictvím mezerových spojů při koordinované endoteliální opravě rány.

Sekrece neurotrofních faktorů a aplikace v oblasti kmenových buněk

Buňky bEnd.3 vylučují neurotrofické faktory, které působí na okolní neurální mikroprostředí. Wang a spolupracovníci prokázali, že buňky bEnd.3 exprimují a uvolňují neurotrofický faktor pocházející z mozku (BDNF), přičemž sekreci BDNF stimuluje jak trvalá, tak přerušovaná hypoxie — přičemž přerušovaná hypoxie je silnějším stimulem [27]. Uvolňování BDNF vyvolané hypoxií bylo částečně inhibováno N-acetyl-L-cysteinem a mimetikem superoxiddismutázy, což naznačuje zapojení reaktivních forem kyslíku do neurotrofické signalizace řízené hypoxií a vyžadovalo mobilizaci vápníku z vnitřních zásob. Tyto poznatky potvrdily, že mikrovaskulární endotel mozku se aktivně podílí na přežití nervových buněk a není pouhou pasivní bariérou.

Nejpozoruhodnější je, že Joubin a jeho kolegové prokázali, že buňky bEnd.3 udržují lidské pluripotentní kmenové buňky v nediferencovaném stavu, přičemž vylučují rozpustnou látku, která napodobuje niku poskytovanou myšími embryonálními fibroblasty [4]. Autoři dále prokázali, že buňky bEnd.3 lze geneticky modifikovat tak, aby exprimovaly fluorescenční reportéry nebo geny rezistence vůči lékům, čímž vznikají „na míru“ vytvořené podpůrné vrstvy pro kultivaci kmenových buněk — což je aplikace, která výrazně rozšiřuje využitelnost této buněčné linie nad rámec klasického endoteliálního výzkumu.

Závěr

bEnd.3 zůstává jednou z nejvšestrannějších a nejproduktivnějších buněčných linií ve výzkumu neurovaskulárního systému a hematoencefalické bariéry (BBB). Od modelování ischemické cévní mozkové příhody a reperfuzního poškození až po analýzu signalizace eNOS, hojení ran zprostředkovaného konnexiny, expresi angiogenních genů a narušení těsných spojů způsobené autofagií – tato myší mikrovaskulární endoteliální buněčná linie z mozku přispěla k poznatkům napříč mnoha biomedicínskými obory. Její použitelnost při zkoumání otázek týkajících se Alzheimerovy choroby, traumatických poranění mozku a screeningu neuroprotektivních látek dále upevňuje její místo v souboru nástrojů pro neurovědecký výzkum — za předpokladu, že se v experimentálním návrhu zohlední její omezená těsnost bariéry a transformovaný fenotyp. Výzkumníkům, kteří hledají dobře charakterizovaný, reprodukovatelný a experimentálně ovladatelný in vitro model endotelu a transportu přes hematoencefalickou bariéru, doporučujeme prozkoumat buňky Bend.3 dostupné na cytion.com, kde jsou uvedeny úplné specifikace produktu a informace k objednávce.

Klíčové publikace

1. Montesano R, Pepper MS, Möhle-Steinlein U, et al. (1990) Zvýšená proteolytická aktivita je zodpovědná za aberantní morfogenetické chování endoteliálních buněk exprimujících onkogen middle T. Cell 62:435–445. PMID: 2379237
2. Omidi Y, Campbell L, Barar J, et al. (2003) Hodnocení imortalizované myší kapilární endoteliální buněčné linie mozku, b.End3, jako in vitro modelu hematoencefalické bariéry pro studie vychytávání a transportu léčiv. Brain Research 990:95–112. PMID: 14568334
3. Yuen D, Leu R, Tse J, et al. (2014) Nová charakteristika buněk bEnd.3, které exprimují hyaluronánový receptor-1 endotelu lymfatických cév. Lymphology 47:73–81. PMID: 25282873
4. Joubin K, Richardson A, Novoa N, et al. (2012) Endoteliální buněčná linie bEnd.3 udržuje lidské pluripotentní kmenové buňky. Stem Cells and Development 21:2312–2321. PMID: 22224974
5. Song L, Pachter JS (2003) Kultivace myších mikrovaskulárních endoteliálních buněk mozku, které zachovávají expresi a cytoskeletální asociaci proteinů spojených s těsnými spojeními. In Vitro Cellular & Developmental Biology. Animal 39:313–320. PMID: 14613336
6. Koto T, Takubo K, Ishida S, a kol. (2007) Hypoxie narušuje bariérovou funkci nervových cév prostřednictvím změn v expresi claudinu-5 v endoteliálních buňkách. The American Journal of Pathology 170:1389–1397. PMID: 17392177
7. Kim KA, Kim D, Kim JH, et al. (2020) Degradace okludinu zprostředkovaná autofagií přispívá k narušení hematoencefalické bariéry během ischémie v mozkových endoteliálních buňkách bEnd.3 a v modelech ischemické cévní mozkové příhody u potkanů. Fluids and Barriers of the CNS 17:21. PMID: 32169114
8. Yang MZ, Mun CH, Choi YJ, et al. (2007) Agmatin inhibuje matrixovou metaloproteinázu-9 prostřednictvím endoteliální syntázy oxidu dusnatého v mozkových endoteliálních buňkách. Neurological Research 29:749–754. PMID: 17588309
9. Xie YY, Lu YW, Yu GR (2022) Ochranné účinky hyperosidu na apoptózu buněk bEnd.3 zprostředkovanou Ang II a poškození modelu hematoencefalické bariéry in vitro. BMC Complementary Medicine and Therapies 22:157. PMID: 35698113
10. Cheng YQ, Wu CR, Du MR, et al. (2022) CircLphn3 chrání hematoencefalickou bariéru při traumatickém poranění mozku. Neural Regeneration Research 17:812–818. PMID: 34472480
11. Jeong EM, Moon CH, Kim CS, et al. (2004) Kadmium stimuluje expresi ICAM-1 prostřednictvím aktivace NF-kappaB v cerebrovaskulárních endoteliálních buňkách. Biochemical and Biophysical Research Communications 320:887–892. PMID: 15240131
12. Zhang J, Rui YC, Yang PY a kol. (2006) C-reaktivní protein indukoval expresi adhezních molekul v kultivovaných mozkových mikrovaskulárních endoteliálních buňkách. Life Sciences 78:2983–2988. PMID: 16412476
13. Jung YS, Kim CS, Park HS, et al. (2003) N-nitrosokarbofuran indukuje apoptózu v endoteliálních buňkách mikrocév mozku myši (bEnd.3). Journal of Pharmacological Sciences 93:489–495. PMID: 14737022
14. Tsai TY, Leong IL, Cheng KS, et al. (2019) Cytotoxicita indukovaná lysofosfatidylcholinem a ochrana heparinem v endoteliálních buňkách myšího mozku bEND.3. Fundamental & Clinical Pharmacology 33:52–62. PMID: 29974515
15. Hu D, Shen Z, Hou X, et al. (2025) Remodelace aktinu zprostředkovaná ROCK přispívá ke snížené proliferaci a migraci endoteliálních buněk bEnd.3 ošetřených florfenikolem. Journal of Biochemical and Molecular Toxicology 39:e70453. PMID: 40826991
16. Chan Y, Chen W, Chen Y a kol. (2020) Přípravek Yi-Zhi-Fang-Dai vykazuje ochranný účinek proti poškození proteinů tvořících kostru těsných spojení in vitro i in vivo tím, že zprostředkovává autofagii prostřednictvím regulace signální dráhy RAGE/CaMKKβ/AMPK/mTOR. Biological & Pharmaceutical Bulletin 43:1847–1858. PMID: 33268702
17. Xiong R, Zhou XG, Tang Y, et al. (2021) Polyfenol ze semen liči chrání hematoencefalickou bariéru tím, že inhibuje aktivaci inflamasomu NLRP3 indukovanou Aβ(25-35) prostřednictvím autofagie zprostředkované signální dráhou AMPK/mTOR/ULK1 v buňkách bEnd.3 a u myší APP/PS1. Phytotherapy Research 35:954–973. PMID: 32893437
18. Ma C, Ye Y, Shi X, a kol. (2025) Fotobiomodulace zmírňuje narušení hematoencefalické bariéry v myším modelu Alzheimerovy choroby APP/PS1 aktivací signální dráhy AMPK. Alzheimer's Research & Therapy 17:141. PMID: 40551167
19. Yue F, Zhang GP, Jin HM (2006) Účinky bazického fibroblastového růstového faktoru na expresi angiogenního genového profilu a cyklooxygenázy-2 v mikrovaskulárních endoteliálních buňkách mozku. *Sheng Li Xue Bao* 58:124–128. PMID: 16628358
20. Zhu Y, Sun Y, Xie L, a kol. (2003) Hypoxická indukce endoglinu prostřednictvím mitogenem aktivovaných proteinových kináz v endoteliálních buňkách mikrovaskulatury mozku myší. Stroke 34:2483–2488. PMID: 12947156
21. Li X, Zhou T, Zhi X, et al. (2006) Vliv hypoxie/reoxygenace na CD73 (ekto-5'-nukleotidázu) v liniích endoteliálních buněk mikrocév myší. Microvascular Research 72:48–53. PMID: 16828810
22. Shi LG, Zhang GP, Jin HM (2006) Inhibice apoptózy mikrovaskulárních endoteliálních buněk angiopoetinem-1 a role cytochromu C. Chinese Medical Journal 119:725–730. PMID: 16701012
23. Perry BN, Govindarajan B, Bhandarkar SS, et al. (2006) Farmakologická blokáda angiopoetinu-2 je účinná proti modelovým hemangiomům u myší. The Journal of Investigative Dermatology 126:2316–2322. PMID: 16741507
24. Govers R, Bevers L, de Bree P, et al. (2002) Aktivita endoteliální syntázy oxidu dusnatého souvisí s její přítomností v místech mezibuněčných kontaktů. The Biochemical Journal 361:193–201. PMID: 11772391
25. Bevers LM, Braam B, Post JA, et al. (2006) Tetrahydrobiopterin, nikoli však L-arginin, snižuje odpojení syntázy NO v buňkách exprimujících vysoké hladiny endoteliální syntázy NO. Hypertension 47:87–94. PMID: 16344367
26. Kwak BR, Pepper MS, Gros DB, et al. (2001) Inhibice endoteliální reparace ran dominantně negativními inhibitory konnexinů. Molecular Biology of the Cell 12:831–845. PMID: 11294890
27. Wang H, Ward N, Boswell M, et al. (2006) Sekrece neurotrofního faktoru pocházejícího z mozku z mikrovaskulárních endoteliálních buněk mozku. The European Journal of Neuroscience 23:1665–1670. PMID: 16553631