Úvod

Tento 3T3-švýcarské albínské buňky Tato buněčná linie – známá také pod synonymy Swiss 3T3, Swiss-3T3, 3T3 Swiss Albino a Swiss3T3 – patří k nejtrvaleji používaným a nejrozšířenějším buněčným liniím v biomedicínském výzkumu. Tato linie, kterou v roce 1962 založili George Todaro a Howard Green z rozložených embryí myší Swiss albino a popsali ve své práci z roku 1963, vznikla na základě protokolu sériových přenosů, při nichž téměř všechny embryonální kultury nakonec vedly ke vzniku etablovaných, spontánně imortalizovaných linií. [1]. Během následujících šesti desetiletí se buňky 3T3-Swiss albino staly nepostradatelným modelem pro studium regulace buněčného cyklu, signalizace růstových faktorů, dynamiky cytoskeletu a biologie hojení ran. Díky jejich jasně definovanému chování při kontaktní inhibici, citlivosti na mitogeny, jako je růstový faktor pocházející z krevních destiček a bradykinin, a genetické manipulovatelnosti se staly základním referenčním modelem v nesčetných studiích signálních drah a testech pro screening léčiv.

Hlavní body

• 3T3-Swiss albino je spontánně imortalizovaná linie myších embryonálních fibroblastů, kterou v roce 1962 založili Todaro a Green (číslo přístupu v databázi Cellosaurus CVCL_0120, samčí dárce, celé embryo) [25].
• Tato linie vykazuje kontaktní inhibici růstu, což z ní činí výkonný model pro studium přechodu mezi klidovým stavem a proliferací — i když intenzita tohoto fenotypu závisí spíše na kultivačních podmínkách než na pevně dané vlastnosti linie [22] [23].
• Vykazuje vysokou citlivost na různé mitogeny, včetně růstového faktoru odvozeného z krevních destiček, bombesinu, bradykininu a inzulínového růstového faktoru I.
• Buňky 3T3-Swiss albino sehrály klíčovou roli při zkoumání organizace cytoskeletu, signalizace GTPáz z rodiny Rho a dynamiky fokálních adhezí.
• Z této linie vzešla rozsáhlá skupina odvozených podlin – včetně 3T3-L1, 3T3-L2, 3T3-C2 a podlinie 3T3-J2 sloužící jako feederová vrstva –, které se využívají v adipogenezi, onkologii a při aplikacích s ko-kulturou [25].
• Multiplexní STR test ověřený v mezilaboratorním srovnání (19 myších markerů plus dva lidské markery pro mezidruhové screeningové testy; 18 z 19 myších markerů se osvědčilo pro rozlišení v rámci druhu) nyní umožňuje spolehlivé ověření pravosti myších buněčných linií, včetně 3T3-Swiss albino [2].

Co je to 3T3-Swiss albino?

Kmen 3T3-Swiss albino byl odvozen z tkáně celého embrya samce myši odrůdy Swiss albino v embryonálním stadiu, přičemž u dárce nebyla zjištěna žádná nemoc [25]. Název „3T3“ odkazuje na původní transferový protokol: buňky se pasážovaly každé tři dny při inokulační koncentraci 3 × 10⁵ buňky na 20 cm² miska. Todaro a Green prokázali, že u kultur myších embryí docházelo při opakovaných přesazováních ke snížení rychlosti růstu – přičemž míra poklesu částečně závisela na hustotě naočkování –, než se téměř všechny kultury během tří měsíců vyvinuly v ustálené linie, a že použité kultivační podmínky určovaly, jaké vlastnosti výsledná linie získala; režim 3T3 vedl k linii, která je extrémně citlivá na kontaktní inhibici [1]. Výsledná buněčná linie vykazuje fibroblastickou morfologii, roste jako adhezivní monovrstva a při dosažení konfluence dochází k kontaktní inhibici proliferace — tato vlastnost ji odlišuje od transformovaných buněčných linií a činí z ní ideální model pro studium přechodů z klidového stavu do proliferace.

Myší linie 3T3-Swiss albino patřila mezi myší linie zahrnuté do rozsáhlého průzkumu pomocí SNP-array, jehož cílem bylo ověřit uváděná genetická pozadí kmenů a odhalit změny v počtu kopií chromozomů, které nelze zjistit pomocí STR profilování; z celkových 99 zkoumaných linií se 98 shodovalo s genetickým pozadím, které bylo pro ně uvedeno [3] [25]. S cílem vyřešit problémy s ověřováním pravosti v běžné praxi ověřilo mezilaboratorní konsorcium složené z dvanácti laboratoří multiplexní test pro profilování STR určený k vnitrodruhové identifikaci myších buněčných linií, a to na základě 50 nejčastěji používaných myších linií, přičemž výsledné profily budou zveřejněny v databázi NCBI BioSample; STR profil, který je nyní v databázi Cellosaurus uveden pro linii 3T3-Swiss albino, pochází z této studie [2] [25]. Tyto pokroky výrazně zlepšily reprodukovatelnost výzkumu prováděného s touto široce rozšířenou linií.

Informace o buněčných kulturách

Výhody buněk 3T3-Swiss albino

Jednou z nejvýraznějších předností buněk 3T3-Swiss albino je jejich dobře charakterizovaná reakce na stimulaci růstovými faktory po odstranění séra. Uvedení buněk do klidového stavu prostřednictvím deprivace séra a jejich následná restimulace definovanými mitogeny umožňuje vědcům studovat jednotlivé signální události s vysokým časovým rozlišením. Tento experimentální model byl využit ke zkoumání reakcí na růstový faktor odvozený z krevních destiček, bombesin, bradykinin, inzulinový růstový faktor typu I a bazický fibroblastový růstový faktor – což pokrývá neobvykle široké spektrum tříd receptorů a navazujících signálních drah v rámci jediného, konzistentního buněčného pozadí. [4] [5] [6].

Druhou významnou výhodou je fenotyp inhibice kontaktu této buněčné linie. Na rozdíl od mnoha transformovaných nádorových linií se albínské buňky 3T3-Swiss při dosažení konfluence zastaví, místo aby pokračovaly v nadměrném růstu. Díky tomu představují vynikající referenční model pro testy hojení ran (scratch assay), v nichž lze za definovaných podmínek kvantifikovat migraci do odhaleného úseku. Je však zásadní, že tento fenotyp závisí spíše na způsobu kultivace buněk než na pevně dané vlastnosti této buněčné linie. Aaronson a Todaro prokázali, že linie myších embryí udržované v podmínkách minimalizujících kontakt mezi buňkami zůstaly netumorigenní po více než 200 generací, zatímco linie chované v podmínkách intenzivního buněčného kontaktu začaly produkovat nádory již během 30 generací — a že kultivační vlastností, která nejlépe korelovala s nádorotvorností, byla právě ztráta kontaktní inhibice buněčného dělení [22]. Pozdější studie určily konkrétní faktory, které zde hrají roli: spontánní transformovaná ložiska se objevují v kulturách typu 3T3, které jsou udržovány ve stavu konfluence déle než deset dní, a jejich četnost závisí na typu a koncentraci použitého séra i na historii pasáží dané kultury [23]. Účinek může být pozoruhodně rychlý – klon, který během 21 týdnů nevytvořil žádná ložiska v padesáti po sobě jdoucích testech, je začal tvořit již po dvou dnech v médiu s nízkým obsahem séra [24]. Tyto experimenty byly provedeny na liniích 3T3 odvozených od kmenů BALB/c a NIH, nikoli na samotné linii 3T3-Swiss albino, avšak popisují závislost na kultivačních podmínkách, která je společná pro fibroblastové linie typu 3T3, a mají konkrétní praktický význam: laboratoře, které se specificky spoléhají na kontaktní inhibici, by měly pracovat s nízkým a zdokumentovaným počtem pasáží za definovaných sérových podmínek, vyhýbat se udržování kultur v konfluenci déle, než vyžaduje daný test, a ověřovat fenotyp vlastními silami.

Fibroblastický původ této linie má rovněž přímý význam pro studie remodelace extracelulární matrice, integrinové signalizace a regenerace kůže – poskytuje tak fyziologický kontext, který čistě epiteliální nebo nádorové linie nemohou nabídnout. Kromě toho rozsáhlý katalog odvozených sublínií vytvořených z 3T3-Swiss albino rozšiřuje experimentální nástroje dostupné výzkumníkům v oblastech adipogeneze, onkologie a aplikací společných kultur kmenových buněk. [25].

Omezení buněk 3T3-Swiss albino

Navzdory své užitečnosti mají buňky 3T3-Swiss albino určitá přirozená omezení vyplývající z toho, že pocházejí z myší a byly spontánně imortalizovány. Karyotypová drift byla zdokumentována již v původní studii, v níž se populace posunuly z diploidního do tetraploidního rozsahu – často velmi rychle – ještě předtím, než se objevily markerové chromozomy [1]. Tato nestabilita není specifická pouze pro tuto linii: profilování pomocí SNP-array u 99 běžně používaných myších buněčných linií odhalilo důkazy o změně počtu kopií u 42 % z nich, včetně 24 % linií odvozených z normální tkáně, nikoli z nádorové, čímž se potvrdilo, že aneuploidie je spíše rozšířeným rysem myších buněčných kultur než rysem specifickým pro rakovinu [3]. Taková genomová nestabilita znamená, že výsledky získané při vysokém počtu pasáží nemusí věrně odrážet vlastnosti buněk z raných pasáží a mezilaboratorní srovnání mohou být zkreslena nezjištěnou driftovou změnou. Vědci by proto měli své kmeny ověřovat pomocí validovaných metod STR a vést důslednou evidenci pasáží [2].

S tím souvisí i historický výskyt nesprávně identifikovaných nebo křížově kontaminovaných buněčných kmenů ve výzkumné komunitě, což je problém, který byl v širokém měřítku zdokumentován u myších buněčných linií [3]. Konkrétní a často přehlížená úskalí se týkají nomenklatury: 3T3-Swiss albino (CVCL_0120, publikováno v roce 1963) a NIH 3T3 (CVCL_0594, odvozená od myši NIH Swiss a publikovaná v roce 1969) jsou v literatuře často zkracovány na „3T3“ nebo „Swiss 3T3“. Pokud článek neuvádí katalogové číslo sbírky, z níž buňky pocházejí, nelze tyto dvě linie často vůbec od sebe odlišit, aniž by bylo nutné kontaktovat přímo autory [26]. Tato nejednoznačnost se vztahuje i na velkou část klasické literatury o signálních drahách, jejíž shrnutí je uvedeno níže: studie popisující výzkum na „Swiss 3T3“ málokdy upřesňují, o kterou linii se jedná, a výsledky by proto měly být chápány jako platné pro myší fibroblasty typu 3T3, pokud zdroj tuto linii výslovně neidentifikuje. Vzhledem k tomu, že 3T3-Swiss albino navíc není klonální izolát, ale polyklonální populace, může funkční heterogenita mezi kmeny z různých zdrojů dodatečně ovlivnit výsledky experimentů. A konečně, jelikož se jedná o myší fibroblastovou linii, nemusí 3T3-Swiss albino bez pečlivé validace přesně odrážet nuance signálních drah relevantní pro lidskou biologii, a výsledky z tohoto modelu by měly být potvrzeny v primárních buňkách vhodných pro daný druh nebo v in vivo systémech, než budou vyvozeny translační závěry.

Zobrazit kompletní specifikace a objednat

Aplikace

Signalizace růstových faktorů a buněčná proliferace

Albinové buňky 3T3-Swiss sloužily jako vynikající model pro analýzu mitogenních signálních kaskád spouštěných různými růstovými faktory a neuropeptidy. V raných pracích Daviese a Rosse byly buňky Swiss 3T3 použity společně s buňkami hladkého svalstva opičí aorty a buňkami endotelu hovězí aorty k prokázání toho, že nahrazení plazmatického séra sérem z plné krve nebo částečně purifikovaným růstovým faktorem odvozeným z krevních destiček výrazně stimulovalo pinocytózu i proliferaci v klidových kulturách — což představuje ranou souvislost mezi membránovým transportem indukovaným růstovými faktory a vstupem do buněčného cyklu, prokázanou především v systému buněk hladkého svalstva [7]. Následné studie využily paradigma odebrání séra a následné restimulace k zařazení jednotlivých signálních molekul do uspořádaných signálních drah navazujících na aktivaci receptorů.

Fosfatidylinositol-3-kináza (PI3K) se ukázala jako ústřední uzel v reakcích stimulovaných růstovými faktory. Johanson a spolupracovníci ukázali, že pool PI3K p110α nezávislý na p85-podjednotce se kolokalizuje s p70 S6 kinázou na aktinových stresových vláknech a že aktivita PI3K je nezbytná pro tvorbu stresových vláken indukovanou trombinem v buňkách Swiss 3T3 [8]. Srovnatelnou roli PI3K při příjmu živin popsali Higaki a Shimokado, kteří prokázali, že inhibitory PI3K potlačují příjem aminokyselin stimulovaný růstovým faktorem odvozeným z krevních destiček v buňkách hladkého svalstva cév, a uvedli podobný účinek inhibitorů v buňkách Swiss 3T3 [9].

Proteinkináza D (PKD) je v intaktních buňkách Swiss 3T3 aktivována forbolovými estery, diacylglyceroly pronikajícími do buněk, bryostatinem, neuropeptidy a růstovými faktory prostřednictvím mechanismu závislého na fosforylaci, který vyžaduje přítomnost proteinkinázy C. Jak shrnuli Waldron, Iglesias a Rozengurt, mutageneze aminokyselinových zbytků serinu 744 a serinu 748 v aktivační smyčce konstrukcí PKD exprimovaných v buňkách COS-7 přímo prokázala, že fosforylace těchto dvou zbytků zprostředkovaná PKC je základem aktivace PKD [10]. Souběžně s tím Lim a spolupracovníci prokázali, že atypické izoformy PKC, PKCλ a PKCζ, se vážou na dokovací protein FRS2 v buňkách Swiss 3T3 stimulovaných bazickým fibroblastovým růstovým faktorem, čímž zařazují atypické PKC do signálního komplexu receptoru fibroblastového růstového faktoru [6].

Dynamika cytoskeletu a signalizace GTPáz rodiny Rho

Díky citlivosti cytoskeletu albínských buněk 3T3-Swiss na definované podněty se tyto buňky staly základním modelem pro výzkum GTPáz rodiny Rho. Ohta a spolupracovníci prokázali, že malá GTPáza RalA příbuzná Ras se váže na filamin způsobem specifickým pro GTP a indukuje tvorbu filopodií bohatých na aktin na povrchu buněk Swiss 3T3 tím, že rekrutuje filamin do cytoskeletu filopodií [11]. Zásadní je, že dominantně negativní RalA nebo doména filaminu vázající RalA blokovaly tvorbu filopodií indukovanou Cdc42, čímž se RalA zařadila mezi následné meziprodukty v reorganizaci cytoskeletu zprostředkované Cdc42. Podobně Granés a spolupracovníci v transfekčních studiích na buňkách COS-1 a Swiss 3T3 ukázali, že nadměrná exprese transmembránového heparansulfátového proteoglykanu syndekanu-2 indukovala dlouhé struktury podobné filopodiím prostřednictvím mechanismu závislého na aktivním Cdc42 [12].

Bylo prokázáno, že jak bombesin, tak růstový faktor pocházející z krevních destiček indukují v buňkách Swiss 3T3 interakci mezi kinázou fokální adheze (FAK) a členy rodiny Src, avšak odlišnými cestami. Reakce na bombesin byla detekovatelná do jedné minuty od stimulace, dosáhla vrcholu po deseti minutách a probíhala nezávisle na ^Ca2+ a fosfatidylinositol-3'-kináze, zatímco reakce na nízké koncentrace růstového faktoru pocházejícího z krevních destiček vyžadovala PI3K; obě reakce závisely na integritě sítě aktinových filamentů [4]. Hotchin a spolupracovníci použili buňky Swiss 3T3 společně s fibroblasty BHK k rozboru odlišných příspěvků deváté a desáté domény fibronektinu typu III (FIII) k fosforylaci FAK a aktivaci Rho/Rac, čímž prokázali, že FIII10 podporuje buněčnou adhezi, aniž by indukovala fosforylaci FAK [13]. Li a jeho spolupracovníci biochemicky zmapovali oblasti Cdc42 specifické pro PAK1, WASP a IQGAP1 a následně mikroinjektovali konstitutivně aktivní chiméry Cdc42/RhoA do buněk Swiss 3T3 zbavených séra, čímž odhalili, že doména „switch I“ poskytuje zásadní determinanty pro vazbu efektorů, zatímco každý efektor je rozpoznáván prostřednictvím odlišného mechanismu [14].

Bylo zjištěno, že stav fosforylace WAVE, proteinu z rodiny WASP zprostředkujícího zvlnění membrány v návaznosti na Rac, se zvyšuje v buňkách Swiss 3T3 stimulovaných růstovým faktorem odvozeným z krevních destiček a tato hyperfosforylace byla inhibována inhibitorem MEK PD98059 [15]. Martelli a spolupracovníci prokázali, že stimulace aktivity jaderné fosfolipázy C-β1 závislá na inzulínovém růstovém faktoru I vyžaduje neporušený mikrotubulární cytoskelet, neboť jeho narušení kolchicinem zrušilo nárůst diacylglycerolu v jádře, aniž by to ovlivnilo fosforylaci receptoru IGF-I nebo aktivitu PI3K [5]. Critchley a spolupracovníci provedli přehled vazby integrin-aktin zahrnující talin, α-aktinin, filamin a vinculin a uvedli, že experimenty na buňkách Swiss 3T3 permeabilizovaných streptolysinem-O naznačují, že GTP-vázající protein ARF-1 se podílí na směrování paxilinu do fokálních adhezí [16].

Regulace buněčného cyklu

Díky růstovému chování albínových buněk 3T3-Swiss, které je inhibováno kontaktem, se tyto buňky staly klasickým modelem pro studium buněčného cyklu. Wang a jeho kolegové učinili překvapivý objev, že při experimentech se subcelulární frakcionací byl inhibitor cyklin-dependentní kinázy p27K^ip1 nalezen výlučně v cytosolu buněk Swiss/3T3 po celou dobu fáze G1 a až do počátku fáze S, nikoli v jádru, jak se předpokládalo [17]. Po stimulaci klidových buněk sérem hladina ^p27Kip1 v cytosolu výrazně poklesla v pozdní fázi G1, což časově odpovídalo nárůstu hladin Cdk2 i cyklinu E v jádru.

Systém klidových buněk Swiss 3T3 umožnil autorům prokázat, že neaktivní Cdk2 se v klidových buňkách společné sráží s p27^Kip1, zatímco stimulace sérem aktivuje jak jaderný, tak cytosolický Cdk2, zatímco hladina p27^Kip1 klesá; nadměrně exprimovaný ^p2^7Kip1 se hromadil v jádru a blokoval vstup Cdk2 [17]. Na tomto základě autoři navrhli, že cytosolický ^p27Kip1 hraje funkční roli v progresi buněčného cyklu, pravděpodobně tím, že omezuje import komplexů cyklinu E-Cdk2 do jádra — model kompartmentalizace, který funguje souběžně s translacionální a proteasomem zprostředkovanou regulací množství p27Kip1. Schopnost reprodukovatelně synchronizovat albínské buňky 3T3-Swiss pomocí deprivace séra zůstává klíčová pro experimentální význam těchto zjištění.

Hoření ran a testování biomateriálů

Díky své fibroblastické identitě a růstu inhibovanému kontaktem se buňky 3T3-Swiss albino staly standardním referenčním modelem ve výzkumu hojení ran a při hodnocení biokompatibility biomateriálů. Zvláště poučná studie zkoumala účinnost resveratrolu (RES) v procesu hojení ran s využitím fibroblastů 3T3 Swiss Albino jako primárního buněčného modelu [19]. Oxidativní stres byl vyvolán peroxidem vodíku a byly aplikovány dávky RES v rozmezí od 1 do 100 µM po dobu až 48 hodin, aby se posoudily účinky na buněčnou proliferaci, migraci a hladiny oxidativního stresu — klíčové faktory určující účinnost uzavírání ran.

V této studii peroxid vodíku snížil index proliferace, zatímco aplikace resveratrolu jej zvýšila, snížila hladiny oxidačního stresu a zlepšila rychlost migrace i zachování ultrastruktury; je pozoruhodné, že nebyl zjištěn žádný rozdíl v expresi mRNA kolagenu I (COL1A2), což naznačuje, že pozorovaný přínos nebyl zprostředkován zvýšenou transkripcí kolagenu [19]. Použití albínových buněk 3T3-Swiss v tomto kontextu odráží jejich uznání jako reprezentativní linie normálních fibroblastů, s níž lze porovnávat intervence zaměřené na hojení ran. Podobné screeningové testy cytokompatibility tvoří základ pro vývoj obvazů na rány: například alginátový hydrogel obsahující glykolový extrakt z měsíčku lékařského byl nejprve hodnocen z hlediska životaschopnosti buněk ve fibroblastech 3T3 pomocí testů MTT a SRB, než byl testován na modelu řezné rány u potkanů, kde zlepšil uzavírání rány a ukládání kolagenu [21].

Tato linie se rovněž používá jako referenční substrát při testování genotoxicity. Srovnávací studie s kometovým testem, která výslovně pracovala s albínovou linií 3T3-Swiss, hodnotila časově závislou kinetiku opravy DNA po expozici šesti běžně používaným genotoxickým látkám — peroxidu vodíku, bromátu draselnému, ethylmetansulfonátu, methylmetansulfonátu, N-ethyl-N-nitrosomočovina a etoposid — a zjistila profily oprav specifické pro jednotlivé látky, přičemž poškození vyvolané peroxidem vodíku a EMS se opravilo rychle, zatímco léze vyvolané ENU a etoposidem přetrvávaly déle než 24 hodin [20]. Studie tohoto druhu poskytují referenční data potřebná ke standardizaci a validaci in vitro kometového testu pro regulační testování genotoxicity.

Extracelulární vezikuly a nové technologie

Buňky 3T3-Swiss albino zaujímají důležitou roli jako referenční normální buňky ve studiích biologie extracelulárních vezikul (EV). Fukuta a jeho kolegové použili myší melanomové buňky B16F1 společně s buňkami 3T3 Swiss Albino jako reprezentativní rakovinnou, respektive normální buněčnou linii, aby prozkoumali, zda elektrická stimulace nízké intenzity (0,34 mA/cm) může zvýšit sekreci EV z kultivovaných buněk [18]. Tento experimentální design založený na porovnání dvou skupin byl nezbytný pro rozlišení obecných buněčných reakcí na elektrickou stimulaci od účinků specifických pro rakovinné buňky na uvolňování EV. Elektrická stimulace zvýšila počet částic EV v obou liniích – 1,7krát v linii 3T3 Swiss Albino a 1,26krát v linii B16F1 – bez zjevné cytotoxicity [18].

Tento párový experimentální design také odhalil mechanistický rozdíl mezi těmito dvěma typy buněk: farmakologická inhibice Rho GTPázy potlačila elektricky indukované zvýšení sekrece EV v linii melanomu způsobem závislým na dávce, avšak měla jen malý účinek na buňky 3T3 Swiss Albino, což naznačuje, že základní signální požadavky nejsou v rakovinných a normálních buňkách identické [18]. Reprezentativní markery exozomů CD9, HSP70 a CD81 byly detekovány v EV z obou linií a léčbou se v podstatě nezměnily (HSP70 byl v EV odvozených z 3T3 trvale nízký), což — spolu s nezměněným poměrem částic k bílkovinám — naznačuje, že léčba zvýšila množství EV, aniž by změnila jejich kvalitu. Vzhledem k tomu, že se výzkum EV rozšiřuje do oblastí terapeutického podávání, objevování biomarkerů a buněčné komunikace, stává se dostupnost dobře validované fibroblastové linie nepocházející z nádoru, jako je 3T3-Swiss albino, stále cennější pro kontextualizaci výsledků z nádorových nebo modifikovaných buněčných modelů.

Závěr

Buňky 3T3-Swiss albino představují jednu z nejvšestrannějších a historicky nejvýznamnějších linií myších fibroblastů, které má výzkumná komunita k dispozici. Od základního výzkumu pinocytózy a proliferace zprostředkované růstovým faktorem odvozeným z krevních destiček až po současné studie sekrece extracelulárních vezikul posílené slabým elektrickým proudem [18] tato spontánně imortalizovaná linie neustále prokazuje svůj význam napříč různými obory. Její jasně definovaný přepínač mezi klidovým stavem a proliferací, široká citlivost na mitogeny, plasticita cytoskeletu a uznání jako referenční normální buňky pro testy hojení ran a biomateriálů zajišťují, že buňky 3T3-Swiss albino zůstanou i v následujících letech ústředním prvkem buněčné biologie — za předpokladu, že jsou kmeny ověřeny pomocí STR profilování, že je zdokumentována historie pasáží a že je kultivační režim zvolen záměrně v případech, kdy je pro experiment důležitý fenotyp kontaktní inhibice. Výzkumníkům, kteří hledají spolehlivý a ověřený zdroj albínových buněk 3T3-Swiss pro svou příští studii v oblasti signálních drah, cytoskeletu nebo hojení ran, doporučujeme prostudovat specifikace produktu a zadat objednávku na cytion.com.

Klíčové publikace

1. TODARO GJ, GREEN H (1963) Kvantitativní studie růstu buněk myších embryí v kultuře a jejich vývoje do ustálených linií. The Journal of Cell Biology. PMID: 13985244
2. Almeida JL, Dakic A, Kindig K (2019) Mezilaboratorní studie k validaci metody profilování STR pro vnitrodruhovou identifikaci myších buněčných linií. PloS one. PMID: 31220119
3. Didion JP, Buus RJ, Naghashfar Z (2014) Profilování myších buněčných linií pomocí SNP-array identifikuje jejich původní kmeny a odhaluje křížovou kontaminaci a rozšířenou aneuploidii. BMC Genomics. PMID: 25277546
4. Salazar EP, Rozengurt E (1999) Bombesin a růstový faktor odvozený z krevních destiček indukují asociaci endogenní fokální adhezní kinázy se Src v intaktních buňkách Swiss 3T3. The Journal of biological chemistry. PMID: 10497197
5. Martelli AM, Cocco L, Bareggi R (1999) Stimulace aktivity jaderné fosfolipázy C-beta1 v buňkách Swiss 3T3 závislá na inzulínovém růstovém faktoru I vyžaduje neporušený cytoskelet a je doprovázena zvýšenou fosforylací této fosfolipázy. Journal of cellular biochemistry. PMID: 10022515
6. Lim YP, Low BC, Lim J (1999) Vztah atypických izotypů proteinkinázy C s dokovacím proteinem FRS2 v signalizaci fibroblastového růstového faktoru. The Journal of biological chemistry. PMID: 10383403
7. Davies PF, Ross R (1978) Zprostředkování pinocytózy v kultivovaných buňkách hladkého svalstva tepen a endoteliálních buňkách pomocí růstového faktoru odvozeného z krevních destiček. The Journal of cell biology. PMID: 103882
8. Johanson SO, Naccache PA, Crouch MF (1999) PI 3-kináza p110alfa, nezávislá na podjednotce p85, se kolokalizuje s kinázou p70 S6 na aktinových stresových vláknech a reguluje tvorbu stresových vláken stimulovanou trombinem v buňkách Swiss 3T3. Experimental Cell Research. PMID: 10094829
9. Higaki M, Shimokado K (1999) Fosfatidylinositol-3-kináza je nezbytná pro příjem aminokyselin indukovaný růstovými faktory v buňkách hladkého svalstva cév. Arterioskleróza, trombóza a vaskulární biologie. PMID: 10479654
10. Waldron RT, Iglesias T, Rozengurt E (1999) Aktivace protein kinázy D závislá na fosforylaci [Přehled]. Electrophoresis. PMID: 10197446
11. Ohta Y, Suzuki N, Nakamura S (1999) Malá GTPáza RalA se váže na filamin a indukuje filopodia. Sborník Národní akademie věd Spojených států amerických. PMID: 10051605
12. Granés F, García R, Casaroli-Marano RP (1999) Syndekan-2 indukuje filopodia prostřednictvím aktivního cdc42Hs. Experimental cell research. PMID: 10222136
13. Hotchin NA, Kidd AG, Altroff H (1999) Diferenciální aktivace kinázy fokální adheze, Rho a Rac devátou a desátou doménou FIII fibronektinu. Journal of Cell Science. PMID: 10444388
14. Li R, Debreceni B, Jia B (1999) Lokalizace oblastí Cdc42 specifických pro PAK1, WASP a IQGAP1. The Journal of biological chemistry. PMID: 10514434
15. Miki H, Fukuda M, Nishida E (1999) Fosforylace WAVE v návaznosti na signální dráhu mitogenem aktivované protein kinázy. The Journal of Biological Chemistry. PMID: 10488099
16. Critchley DR, Holt MR, Barry ST (1999) Integrinem zprostředkovaná buněčná adheze: spojení s cytoskeletem [Přehled]. Biochemical Society symposium. PMID: 10320934
17. Wang G, Miskimins R, Miskimins WK (1999) Inhibitor cyklin-dependentní kinázy p27Kip1 je lokalizován v cytosolu buněk Swiss/3T3. Oncogene. PMID: 10498870
18. Fukuta T, Nishikawa A, Kogure K (2019) Nízké elektrické napětí zvyšuje sekreci extracelulárních vezikul z kultivovaných buněk. Biochemistry and biophysics reports. PMID: 31828227
19. Kaleci B, Koyuturk M (2020) Účinnost resveratrolu v procesu hojení ran prostřednictvím snížení oxidačního stresu a podpory proliferace a migrace fibroblastů. Dermatologic therapy. PMID: 32996685
20. İpek Tekneci S, Üstündağ A, Duydu Y (2025) Kinetika opravy DNA specifická pro jednotlivé látky v buňkách 3T3: srovnávací studie s využitím in vitro kometového testu. Toxicology Research. PMID: 41399455
21. Possa GOK, Chopek S, Pereira AV (2024) Glykolový extrakt z měsíčku lékařského zlepšuje hojení ran s použitím alginátového hydrogelu. Acta cirurgica brasileira. PMID: 39630705
22. Aaronson SA, Todaro GJ (1968) Základy získání maligního potenciálu myšími buňkami kultivovanými in vitro. Science. PMID: 4301647
23. Rubin H, Xu K (1989) Důkazy o progresivní a adaptivní povaze spontánní transformace v buněčné linii NIH 3T3. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. PMID: 2928308
24. Grundel R, Rubin H (1992) Adaptace a selekce jako faktory spontánní transformace buněk NIH-3T3. Carcinogenesis. PMID: 1423847
25. Záznam v databázi Cellosaurus: 3T3-Swiss albino (RRID:CVCL_0120). SIB Švýcarský institut bioinformatiky. cellosaurus.org/CVCL_0120
26. Často kladené otázky k Cellosaurus, otázka č. 21: Proč existují v databázi Cellosaurus různé záznamy pro buněčnou linii 3T3? cellosaurus.org/faq